Oblast dnešního Hlučínska byla v době bronzové osídlena především v mladším a pozdním období obyvateli, kteří jsou díky svým rozsáhlým pohřebištím dnes označováni jako lid kultury popelnicových polí (v případě českého Slezska pak lužických popelnicových polí). Nálezy z Hlučínska úzce souvisí s osídlením na dnešní polské straně hranice a pochopitelně celkově s Opavskem. Lidé tehdejší doby si již stavěli opevněná hradiska, své mrtvé spalovali a popel (často uložený v nádobě) pohřbívali na rozsáhlá pohřebiště.
Oblast dnešního Hlučínska byla v době bronzové osídlena především v mladším a pozdním období obyvateli, kteří jsou díky svým rozsáhlým pohřebištím dnes označováni jako lid kultury popelnicových polí (v případě českého Slezska pak lužických popelnicových polí). Nálezy z Hlučínska úzce souvisí s osídlením na dnešní polské straně hranice a pochopitelně celkově s Opavskem. Lidé tehdejší doby si již stavěli opevněná hradiska, své mrtvé spalovali a popel (často uložený v nádobě) pohřbívali na rozsáhlé nekropole. Zatím největší pohřebiště Hlučínska bylo objeveno v Kravařích – zkoumáno zde bylo okolo 233 hrobů. Další místa posledního odpočinku byla odkryta například v Hněvošicích nebo Malých Hošticích. V Kobeřicích bylo patrně vystavěno i hradiště. Není vyloučeno, že právě k tomuto hradisku přináleželo rozsáhlé pohřebiště v nedaleké Ketři, kde bylo zjištěno několik tisíc hrobů.
Naleziště z období neolitu na území současného Hlučínska (Zbyněk Moravec, Radim Lokoč, Martin Feikus)
Jihozápadní kvadrant mohyly III v Hněvošickém háji (foto J. Král)
Ačkoli na mnohé otázky týkající se zdejšího osídlení dosud neznáme odpověď, existovala na území současného Hlučínska již organizovaná společnost s místními vládci, bojovníky a specializovanými řemeslníky, kteří byli navázáni na dálkový obchod. Ukazují na to nejen občasné nálezy jantaru (Kobeřice), ale i bronzových nádob (Rohov) nebo mečů (Dolní Benešov, Koblov). Hromadné nálezy ukrytých bronzových předmětů v Kobeřicích, Rohově, ale i jinde na Opavsku zase mohou dokládat, že tehdejší doba jistě nebyla klidná a nezřídka přinášela ohrožení života či majetku.
Bronzový meč z Koblova z obvodí okolo 1100 př. n. l. (foto Viera Gřondělová)
Doba bronzová je na našem území rámcově vymezena lety 2000–750 př. n. l. Jak název napovídá, je charakterizována především rozšířeným využíváním slitiny mědi a cínu – bronzu. Předměty z tohoto kovu měly oproti kameni nejen celkově lepší vlastnosti pro práci, ale zároveň mohly hrát i prestižní roli. Lidé, kteří bronz slévali, případně z něj vyráběli předměty, požívali jistě nemalé úcty, a to nikoli jen pro svou řemeslnou zdatnost. Zisk a zpracování kovu provázela rozmanitá symbolika. Kovolitec/kovář v sobě spojoval roli řemeslníka a kněze/šamana, získával tak ve společnosti zvláštní postavení. I na Hlučínsku můžeme sledovat doklady práce těchto specialistů. Ve Velkých Hošticích byly ve zničené peci nalezeny zlomky technické keramiky, tyglík a kadlub. Šlo o předměty, které kovolitec ke své práci nutně potřeboval.
V době bronzové se rozvíjela směna a obchod, objevila se předmincovní platidla (např. kovová surovina ve tvaru žeber nebo hřiven, svitky zlatého drátu), prohlubovala se pracovní specializace (v oblasti zpracovávání kovů). V době bronzové také docházelo k výraznějšímu sociálnímu rozvrstvení společnosti. Vyčlenila se skupina řemeslníků, obchodníků, kněží tehdejších kultů a na vrcholu pak stanula vrstva velmožů, kteří již na vymezeném teritoriu disponovali určitou politickou mocí.
Vládci, válečníci i kováři, případně jiní řemeslníci potřebovali ke své činnosti zemědělské zázemí, tedy lidi obdělávající pole, případně věnující se chovu dobytka. Základní potraviny představovalo obilí, luštěniny, maso chovných, případně divokých zvířat, sezonně mléko, eventuálně máslo a sýr.
Zemědělskou činnost na Hlučínsku z této doby reprezentuje nález bronzového srpu z Malých Hoštic.
