Výraznou změnu ve způsobu života přineslo období označované jako neolit nebo mladší doba kamenná. Z Předního východu se do Evropy, a tedy i do oblasti dnešního Hlučínska, rozšiřovala znalost zemědělství a chovu zvířat. Lidé si již jídlo neopatřovali jen lovem a sběrem, ale především cíleným vysazováním plodin, především obilí (pšenice dvouzrnky nebo ječmene). Soustavná práce připoutala člověka k obdělávané půdě. Zemědělci budovali pevná obydlí, která již vyžadovala kvalitnější stavební materiál. Ten bylo třeba získat mimo jiné i kácením stromů. Mýcení lesních ploch bylo zásadní pro následnou výstavbu osad a osetí polí.
Výraznou změnu ve způsobu života přineslo období označované jako neolit nebo mladší doba kamenná. Z Předního východu se do Evropy, a tedy i do oblasti dnešního Hlučínska, rozšiřovala znalost zemědělství a chovu zvířat. Lidé si již jídlo neopatřovali jen lovem a sběrem, ale především cíleným vysazováním plodin, především obilí (pšenice dvouzrnky nebo ječmene).
Soustavná práce připoutala člověka k obdělávané půdě. Zemědělci budovali pevná obydlí, která již vyžadovala kvalitnější stavební materiál. Ten bylo třeba získat mimo jiné i kácením stromů. Mýcení lesních ploch bylo zásadní pro následnou výstavbu osad a osetí polí. Lidé potřebovali nástroje, které jim tuto činnost umožnily. Vyráběli si je z vybraných kusů kamene, které brousili a později i vrtali.
Sekeromlat z Landeku (foto Zbyněk Moravec)
Zemědělský způsob života umožňoval v dobrých letech vytváření nadbytku. Získanou potravu bylo proto třeba vhodně skladovat. Velmi užitečnými se v tomto směru staly keramické nádoby, pro větší množství získaných plodin lidé hloubili také zásobnicové jámy.
Zemědělci doby kamenné byli na našem území také prvními chovateli dobytka. Další výraznou novinkou, která šla ruku v ruce se zemědělskou kulturou, byla výroba textilu. Nejstarší zemědělci přicházeli na území dnešního Hlučínska v polovině 6. tisíciletí a dle charakteristické výzdoby svých nádob jsou dnes označováni jako kultura s lineární keramikou.
Osídlení v období neolitu a eneolitu v oblasti Hlučínska a okolí (Zbyněk Moravec, Radim Lokoč, Martin Feikus)
Sídliště z mladší a pozdní doby kamenné (neolitu a eneolitu) byla zjištěna na katastrech Malých i Velkých Hoštic, Kravař, Bolatic, Hněvošic, Darkovic, Kobeřic, Strahovic, Oldřišova, Píště, Závady, Bohuslavic a Dolního Benešova. V sousedství Hlučínska patří mezi významné sídlištní lokality z této doby Vávrovice, kde byly nalezeny pozůstatky dlouhého domu s třemi řadami dřevěných kůlů (tzv. kultura nálevkovitých pohárů).
Keramická nádoba z období středního a mladšího eneolitu nalezená v zásobní jámě při archeologickém průzkumu v Oldřišově (Národní památkový ústav)
První zemědělci stavěli ze dřeva a hlíny dlouhé domy, kde bydlela celá mateřská velkorodina (viz. animace na webu Virtuální srcheologie). Dům mohl mít délku i přes 60 metrů a jedna jeho část byla zřejmě užívána jako sklad potravin. Žila v něm matka, její dcery, případně vnučky se svými muži a dětmi. Později se již objevovaly domy menších variant. Půda byla obhospodařována jen ručním okopáváním. Pěstovala se pšenice nebo ječmen. Z luštěnin byly již ve střední Evropě známy hrách a čočka. Z užitkových zvířat chovali první zemědělci především ovce, kozy, hovězí dobytek a prasata. Hlučínsko v tomto směru patrně nepředstavovalo výjimku – v Malých Hošticích se v několika jámách nalezly kosti prasete a krávy. Masitou stravu zpestřovaly ryby (doložené díky nálezům zátěže rybářských sítí, např. opět z Malých Hoštic) a divoká zvířata (např. prase divoké, bobr, opět Malé Hoštice). K pití sloužila především voda, případně sezonně mléko. Již v tomto období lidé mohli požívat také alkoholické nápoje získané kvašením.
Nákres neolitického domu (Scarre Ch. (ed.), The human past, London, 2005)
Zemřelí byli pohřbíváni do země, často přímo v prostoru sídlišť. Neolitické hroby jsou z Hlučínska známy z Velkých Hoštic. Eneolitický hrob (tzv. kultura se zvoncovitými poháry) je znám z Kravař a další se na základě nálezu pohřební keramiky mohl nacházet v Malých Hošticích.
