Situace ve Slezsku po válce

Na jaře 1945 proběhly v rámci ostravské operace poslední těžké boje druhé světové války na českém území. Jejich důsledkem byly obrovské materiální škody v mnoha slezských a severomoravských městech a obcích. Nejvíce postiženy byly tehdejší okresy Opava, Bílovec, Hlučín a Krnov. Nejurputnější boje celé operace probíhaly v Opavě, kde zahynulo okolo 2000 vojáků. Ze čtyř a půl tisíc zdejších budov bylo tisíc zcela zničeno a stejný počet domů byl těžce poškozen. Opava se stala nejponičenějším městem Československa. Mezi sídla nejvíce zasažená průběhem Ostravské operace lze řadit rovněž Hrabyni, Dobroslavice, Háj, Pustou Polom, Bílovec a Fulnek.

Na Hlučínsku zasáhla válečná fronta především severozápadní a jihozápadní část regionu, konkrétně se jednalo o Chuchelnou, Rohov, Strahovice, Sudice, Služovice, Hněvošice, Oldřišov, Malé Hoštice, Kouty, Zábřeh, Bolatice a Chlebičov. Východní část regionu byla poškozena méně a škody se zde koncentrovaly do několika míst: Darkovice, Lhotka, Petřkovice, Vřesina, Závada. Všechny zmíněné obce byly poškozeny minimálně z 80 %, mnohdy dokonce z více než 90 %.  

Z celkového množství budov, které byly v českých zemích poničeny v průběhu války, připadala plná čtvrtina na Hlučínsko. Šlo o více než devět tisíc poškozených staveb, tj. více než polovinu budov na Hlučínsku. Obzvláště těžce byly poškozeny objekty škol, zámků a kostelů, které během bojů posloužily vojenským účelům jako lazarety, skladiště, případně sídla velitelství či pozorovatelny. V místech, kde byly původní školní budovy tímto způsobem vyřazeny z provozu, musela výuka probíhat v sálech hostinců nebo v soukromých domech. Provizorně se pro potřebu školního vzdělávání začaly stavět rovněž dřevěné baráky, které pak svému účelu sloužily často i několik následujících desetiletí.

Zničena byla většina mostů, cesty poškodilo bombardování, zcela nefunkční zůstala železniční doprava. Úrovní komunikace se tak region vrátil řádově o celé století nazpět. Negativní dopady se přirozeně projevily také v zemědělství: mnoho staveb (stodoly, chlévy, stáje apod.) bylo zničeno, počty dobytka razantně poklesly v důsledku uhynutí, krádeží a zabavování, které prováděli příslušníci Rudé armády. Většina polí nemohla být oseta kvůli probíhajícím bojům a po jejich skončení zůstala půda natolik poničena, že nebylo možné začít na ní bezprostředně znovu hospodařit.

Nejtragičtější následek války ovšem představovaly lidské oběti. Jen na Hlučínsku padlo v důsledku přechodu fronty okolo 550 civilních osob. Pokud k tomuto číslu připočteme přibližně 3500 padlých či nezvěstných mužů z Hlučínska, kteří se nevrátili z války, jedná se v rámci Hlučínska o populační ztrátu zhruba 7,6 % populace. Tito muži po sobě doma zanechali na 2500 sirotků a polosirotků a asi 1000 vdov. K tomu je nutno připočíst také více než 2000 invalidů. Z uvedených čísel je zřejmé, jak hluboce region zasáhla materiální a lidská devastace.

Průběh akce

Dne 23. září 1945 proběhl na Ostré hůrce u Háje ve Slezsku hojně navštívený „tábor lidu“. Tento vrchol se již od 19. století stával častým a symbolickým místem setkávání při význačných událostech, neboť díky své příznivé poloze a rozlehlosti umožňoval shromažďování většího počtu lidí. První poválečné manifestace se zde zúčastnilo více než 100 tisíc účastníků. Během akce byl přednesen návrh na finanční a materiální pomoc, kterou by méně poškozené regiony českých zemí mohly věnovat pro účely urychlené výstavby válkou zničeného Slezska. Akademická malířka Helena Salichová (1895–1975) při této příležitosti připravila výstavu svých obrazů a grafik s náměty pobořených slezských měst a vesnic nazvanou „Budujeme Slezsko“. Do čela rodící se stejnojmenné akce se postavil invalidní, téměř slepý učitel Jindřich Šajnar (1903–1964).

Iniciátoři charitativní akce zahájili celostátní propagační kampaň, jež měla politické činitele i širší veřejnost seznámit s rozsahem zkázy, kterou ve Slezsku zanechaly válečné události. Jednalo se o rozhlasové relace a články v tisku, ale také o putovní výstavu obrazů Heleny Salichové a dalších místních umělců. Zejména pravidelné relace ostravského rozhlasu si získaly ohlas a širší odezvu. Již za první měsíc podpořili dárci tuto iniciativu doslova pohádkovou částkou ve výši 10,5 milionu korun.

Zmíněná putovní výstava obrazů slezských malířů byla zahájena 21. října 1945 v čítárně Ústřední ostravské knihovny, následně ji měli možnost zhlédnout rovněž obyvatelé Místku, Orlové, Prahy, Kutné Hory, Tábora, Plzně, Vysokého Mýta, Chrudimi, Poličky, Kolína a Čáslavi. Setkala se s velkým zájmem a vynesla téměř půl milionu korun. Menší finanční sbírky byly pořádány i v jednotlivých městech a obcích, kromě soukromých osob do nich přispívaly i banky, podniky a jiné instituce. Připojily se rovněž různé společenské organizace a spolky.

Nemalý význam měly rozsáhlé zásilky věcných darů: potravin, šatstva, bytového zařízení, školních potřeb, knih nebo stavebního materiálu. Když do sídla „akce“ začaly denně docházet desítky balíků a beden a k tomu každý týden přijíždělo i několik nákladních aut či vagonů, nebylo ani přes rozsáhlou brigádnickou výpomoc možné zásilky jednotlivě vybalovat a třídit. Nevyložené zásilky byly proto expedovány přímo do jednotlivých obcí. Ne vždy se však podařilo zaručit transparentní předání tak, aby dary dorazily k těm skutečně nejpotřebnějším. Především z těchto důvodů se v průběhu prvního čtvrtletí roku 1946 přikročilo k zásadní změně v organizaci celé akce, a to formou patronátů, které byly po vzoru náboženského života označeny jako tzv. kmotrovství. Tak jako se při křtu kmotr stává patronem a ochráncem svého kmotřence, podobně v tomto případě dárce přebíral patronát nad konkrétním válkou poškozeným městem či obcí, anebo školou, hasičským sborem apod.

Přestože akce fungovala velmi úspěšně, byla kriticky vnímána ze strany zástupců převážně komunistického vedení ostravské expozitury zemského národního výboru, jimž vadilo, že na jejím vedení nemají dostatečný politický vliv. Po únorovém převratu roku 1948 proto obměněné předsednictvo expozitury prosadilo nejprve ukončení činnosti akce k 30. září 1948 a do 31. ledna 1949 pak její likvidaci. K politicky motivovanému zásahu došlo přitom v situaci, kdy ještě třicet obcí žádalo o přidělení kmotrů a kdy se řada podniků zavázala kmotrovství převzít.

Kmotrovství

Smysl kmotrovství spočíval v užším a efektivnějším propojení obou partnerů. Šlo o to, aby dárce zjistil, co jeho kmotřenec nejvíce potřebuje a posoudil, v čem mu může nejlépe pomoci. Častým „vedlejším produktem“ tohoto spojení bylo navázání přátelských vztahů mezi oběma stranami, ať již šlo o vedoucí představitele, jednotlivé instituce či spolky.

Princip kmotrovství se začal uplatňovat od února 1946. Za kmotry se zprvu hlásila větší města nebo celé okresy. Později se přidávaly také další instituce, např. větší podniky, ministerstva, společenské organizace (např. Sbory dobrovolných hasičů, Osvětová beseda Praha-Troja, Odborová organizace železničářů Kralupy, Jednota slovanských žen Praha), politické strany apod. Zájemce o kmotrovství se zpravidla obracel přímo na kancelář „akce“, která mu doporučila okruh možných příjemců podpory. Zájemce si pak mezi nimi vybíral na základě svých ekonomických možností a s ohledem na rozsah poškození budoucího kmotřence.

Přebírání kmotrovství zpočátku probíhalo pozvolna. Počet patronů se výrazně zvýšil po masivní rozhlasové kampani, po audienci představitelů „akce“ u prezidenta republiky Edvarda Beneše i po řadě osobních návštěv v českých a moravských městech. Pomohla také manifestační jízda československého autoklubu do Prahy, konaná závěrem března 1946 u příležitosti výstavy „Slezsko vpřed“ a návštěva prezidenta Beneše v Hrabyni dne 18. července 1946. V červnu 1947 dokonce v Praze proběhl sjezd zástupců dosavadních 71 kmotrů. Při ukončení činnosti „akce“ ke konci roku 1948 mělo své kmotry celkem 129 slezských obcí nebo osad.

Na rozhlasové výzvy reagovali noví kmotři mnohdy zcela spontánně, jak o tom svědčí úryvek z obecní kroniky ze Železného Brodu: „…Celkem jsme vyšli z tohoto hrozného období německé okupace lacino a v porovnání s jinými oblastmi šťastně. Až se nám zdálo, když jsme se postupně dozvídali o obětech, které musely pro svobodu přinést jiné obce a kraje, že si své štěstí ani nezasloužíme a připadali jsme si velkými dlužníky vůči těm, kteří vlastně platili i za nás…“

Pokud kmotrovství přijalo město nebo okres, většinou pod svou hlavičkou sdružovalo i pomoc spolků, kulturních institucí, škol a podniků, které působily na jeho území. Finanční prostředky na pomoc nebyly až na nepočetné výjimky získávány z rozpočtu okresů a měst, ale především ze sbírek mezi občany a z výtěžků sportovních a kulturních akcí, tanečních zábav, plesů apod. Jinou formu pomoci představovalo financování rekreačních pobytů pro děti z válkou postižených rodin.

Hromadné zásilky materiálních darů zprvu obsahovaly především předměty osobní potřeby pro jednotlivé občany (šatstvo, obuv, nádobí, potřeby pro domácnost, nábytek a potraviny). Po dohodě s místními národními výbory se však kmotřenci začali více orientovat na širší potřeby obcí. Jednalo se zejména o opravy a vybavení škol, obecních vodovodů, budování místního rozhlasu, kulturních domů nebo o prázdninovou rekreaci a vánoční nadílky pro školáky. V závěru roku 1947 převzaly kmotrovství nad slezskými obcemi velké tovární podniky s více než pěti sty zaměstnanci. Zorganizovaly mimořádné směny a takto vyrobené produkty věnovaly na pomoc svým kmotřencům. Tak putovaly do slezských obcí například stovky párů bot ze zlínských Baťových závodů, stovky pláštěnek z Fatry Napajedla nebo desítky selských vozů z Vagonky v České Lípě. Zasílány byly také stavební materiál, nářadí a zemědělské stroje.

Kmotrovské vztahy se neprojevovaly pouze jednostranně. Roku 1947 zorganizovalo celkem 22 slezských obcí jako výraz poděkování za poskytnutou pomoc brigádnické směny na ostravských šachtách a vytěžené, tehdy nedostatkové uhlí bylo zasláno ke kmotrům do škol, nemocnic i podniků. Větší nebo menší pomoci se přitom dostalo všem obcím na Hlučínsku. Při slavnostním převzetí kmotrovství obdržel kmotr od představitelů „akce“ nebo od svěřené obce zpravidla symbolický dar upomínající na slezský region, vesměs v podobě obrazu nebo knihy od některého z místních umělců.

 

Mezinárodní pomoc a obnova Slezska

Významnou pomocí pro slezské obce byly rovněž dary v rámci mezinárodní akce UNRRA. Jednalo se o hospodářskou pomoc válkou poničeným zemím, kterou v letech 1945–1946 koordinovala Organizace spojených národů. Do regionu během ní dorazilo mimo jiné šestnáct vagonů obsahujících šaty, prádlo, obuv, lůžkoviny a další textilie. Hlavní část pomoci Československu tvořily dodávky potravin. Zásobovány byly především vybrané skupiny obyvatelstva (bezplatné stravování školních dětí) a nemocnice, část potravin směřovala do obchodů za účelem prodeje. Velký význam měly dodávky obilí a mouky, sušeného mléka a ovocných šťáv. Dodávky UNRRA obsahovaly také šatstvo, boty, suroviny pro textilní a chemický průmysl apod. Do zemědělství směřovaly stroje, hnojiva, ale také živý dobytek k obnovení stád skotu a prasat. Součástí dodávek byly i mostní konstrukce. Roli hlavního donátora sehrály Spojené státy, které celou akci zabezpečovaly ze dvou třetin, dále se na ní podílely Velká Británie, Kanada a Indie. Z téměř tří miliard dolarů získalo Československo částku v hodnotě 253 milionů dolarů, což představovalo šestou nejvyšší sumu v pořadí podpořených států. Projevem vděčnosti za významnou pomoc Spojených národů při obnově válkou poničeného Slezska se mimo jiné stalo přejmenování karvinského dolu Gabriela na důl UNRRA v roce 1947. Tento název se však nezamlouval komunistické garnituře, a proto byl důl v roce 1950 přejmenován na Mír.

Zhodnocení akce

Vyčíslení celkového finančního přínosu akce pro slezské obce je značně obtížné a u hmotné pomoci prakticky nemožné. Celkově se v rámci akce dostalo občanům a obcím okolo 100 milionů Kčs. Dalších 33 milionů Kčs vynesla sbírka s názvem „Zachraňte slezské dítě“. Přispění kmotrů postiženým občanům či na stavby, opravy a vybavení škol, obnovu kostelů a na další potřeby činilo okolo 40 milionů Kčs.

Obrovskou pomoc pro strádající Slezsko představovaly materiální dary. V poměrně krátké době před rozběhnutím kmotrovství dorazilo do Slezska 104 vagonů s ošacením, botami, nábytkem, stavebním materiálem a dalšími potřebami. Auta dopravila kromě volně naloženého nábytku, stavebního a jiného materiálu ještě 1267 beden a balíků o váze skoro 50 tun a dalších 2000 balíků kromě toho ještě dodala pošta. Z mimořádného přídělu akce UNRRA přišlo do Slezska 3353 pytlů především se šatstvem a potravinami.

Zvláštní pozornost byla věnována pomoci školám. Šlo o financování staveb a oprav, dodávky nábytku, školních pomůcek a knih do školních knihoven apod. Zásluhou kmotrů byly téměř v každé škole pořádány vánoční besídky, kde děti obdržely desítky tisíc kusů ošacení a obuvi. Tisíce žáků také mohlo odjet na prázdninové rekreace.

Drobné pomoci se dostalo rovněž zemědělcům. Podle neúplné evidence obdrželi pět nákladních aut, několik traktorů, deset zemědělských vozů pro koňský potah, deset žacích strojů, pět samovazů, deset močůvkových čerpadel, okolo desítky různých pump, deset mlátiček a několik secích strojů a pluhů. K tomu ještě devět koní a 47 kusů hovězího dobytka.

Lze odhadovat, že materiální pomoc mohla dosáhnout přibližně stejné výše jako celková pomoc finanční.

 

Kulturně-společenské působení akce

Kromě finanční a hmotné pomoci měla akce Budujeme Slezsko značný společenský význam. Rozhlasové relace, novinové články, přednášky, besedy, slezské folklorní večery, výměny divadelních představení, koncertů, vzájemné návštěvy sportovců, hasičů a divadelních ochotníků – to vše přispělo nejen k oboustrannému poznání, ale rovněž k navázání dlouhodobých institucionálních partnerství a osobních přátelství. Dokladem je např. obec Bolatice, která má dodnes partnerství se svým původním kmotrem městem Slaný. Slezsko se svou pohnutou historií i svérázným charakterem dostalo do širšího povědomí obyvatel republiky.

 

• Víš o nějakých pozůstatcích válečných bojů, které jsou v krajině patrné dodnes? (rozstřílené fasády, zákopy a krátery v lesích)
• Znáš nějaké současné dobročinné akce a iniciativy?
• Kdyby někdo chtěl obdobnou akci organizovat dnes, jaké prostředky by mohl využít?

Seznam hlučínských obcí a jejich kmotrů:

Obec	Kmotr	Instituce	Kmotr
Bělá	Přelouč	SDH	SDH Ostrava – Mariánské Hory
Bohuslavice	Strakonice, ONV
Bolatice	Slaný, MNV
Darkovice	Ministerstvo práce a sociálních věcí
Darkovičky		škola	Velvary
Dolní Benešov	Mladá Boleslav, MNV	škola	Čs. spořitelna Praha
Hať
Hlučín
Hněvošice	Most, ONV
Hošťálkovice		škola	Středočeské elektrárny Praha
Chlebičov	Písek, ONV
Chuchelná	Chotěboř, ONV, MNV
Kobeřice		škola	Čs. spolek Bombaj v Indii
Koblov	OKD
Kozmice
Kouty		škola	Národně soc. strana Praha-Strašnice
Kravaře		Obecná škola Měšťanská škola	Komise žen KSČ Praha-Vršovice Škola pro ženská povolání Praha 1
Lhotka		SDH	SDH Zábřeh nad Odrou
Ludgeřovice	Aš, MNV	Škola Vrablovec	Osvětová beseda Praha-Troja
Malé Hoštice	Prachatice, ONV
Markvartovice
Oldřišov	Hlinsko
Petřkovice
Píšť	Státní úřad statistický
Rohov	Rokycany, MNV	škola	Ústřední sociální pojišťovna Praha
Služovice
Strahovice	Mělník, MNV	škola	AVIA Letňany Praha
Sudice	Uherské Hradiště, ONV
Šilheřovice
Štěpánkovice
Třebom	Ministerstvo zahraničního obchodu	škola	Mitas Praha
Velké Hoštice	Mělník, MNV
Vřesina
Zábřeh	Uherské Hradiště, ONV
Závada	Jindřichův Hradec, MNV