V roce 1996 probíhal v ratibořském kostele sv. Ducha archeologický průzkum, který přinesl i řadu nečekaných překvapení. V podzemí přímo před oltářem byla objevena záhadná hrobka. Nacházela se na nejprestižnějším místě kostela, takže v ní očividně musela být pohřbena důležitá osoba. Nenesla však žádné viditelné označení – nedochoval se náhrobní kámen ani sarkofág, který by mohl pomoci poodhalit totožnost pohřbeného. Záhada se zdála o to větší, že v hrobě byly nalezeny pozůstatky muže i ženy. Aby nejasností nebylo málo, nacházel se v hrobce kromě kostí a zbytků rakve ještě jeden důležitý předmět: zlomený meč. Komu tedy hrob náležel? A proč byl meč zlomený? Šlo o hlubší symboliku nebo dávný rituál?
V roce 1996 probíhal v ratibořském kostele sv. Ducha archeologický průzkum. Tak jako u jiných podobných akcí se dalo očekávat, že vykopávky poodhalí pozůstatky starších podob kostela a umožní prozkoumat zdejší hroby. Tentokrát však výzkum přinesl i řadu nečekaných překvapení. V podzemí přímo před oltářem byla objevena záhadná hrobka. Nacházela se na nejprestižnějším místě kostela, takže v ní očividně musela být pohřbena důležitá osoba. Nenesla však žádné viditelné označení – nedochoval se náhrobní kámen ani sarkofág, který by mohl pomoci poodhalit totožnost pohřbeného. Záhada se zdála o to větší, že v hrobě byly lokalizovány pozůstatky muže i ženy. Aby nejasností nebylo málo, nacházel se v hrobce kromě kostí a zbytků rakve ještě jeden důležitý předmět: zlomený meč. Komu tedy hrob náležel? A proč byl meč zlomený? Šlo o hlubší symboliku nebo dávný rituál?
Odpověď na tyto otázky je třeba hledat o téměř pět století dříve, když se v listopadu roku 1521 naplnily pozemské dny ratibořského knížete Valentina. Město se zahalilo do smutku a z místního hradu se vydal pohřební průvod do klášterního kostela sv. Ducha, kde se nacházela rodová hrobka. Před rakví nesli obrácený štít zesnulého knížete, a než jeho tělo definitivně spustili do hrobu, rituálně zlomili jeho meč. Stalo se tak jednoznačně na znamení toho, že Valentin zemřel bez potomků a uzavřel tak dlouhou existenci starobylého rodu Přemyslovců.
Podle pověstí se tento rod prosadil ve středních Čechách snad již někdy v 8. století. První nesporně doložený Přemyslovec, kníže Bořivoj, nicméně žil až po roce 850. S českými dějinami se tak Přemyslovci spojili na dalších více než 600 let. Královská linie rodu sice opustila historickou scénu již v roce 1306, když v Olomouci zavraždili teprve sedmnáctiletého krále Václava III. Na Opavsku však tehdy stále žil právoplatný syn krále Otakara Mikuláš. Protože byl levobočkem, neměl nárok ucházet se o pražský trůn. Jeho potomci proto vládli „pouze“ opavské a ratibořské zemi, a to až do časů knížete Valentina.
Ještě za svého života uzavřel kníže Valentin smlouvu se svým strýcem Janem II. Opolským, že v případě jeho smrti bez zanechání dědiců připadne knížectví k Opolsku. To se také skutečně stalo – vzniklo spojené Opolsko-ratibořské knížectví. Protože však Jan II. zemřel rovněž bez dětí, přešla vláda nad celou zemí na českého panovníka z rodu Habsburků. Ten pak území využíval podle potřeby jako zástavu či směnný majetek. Po třicetileté válce bylo knížectví krátce zastaveno Polsku, ale od roku 1666 bylo opět komorním majetkem (jeho správa spadala přímo pod úřady českého krále).
Po připojení k Prusku v roce 1742 byl status knížectví zrušen a území rozděleno mezi několik pruských okresů. K okresu Ratiboř byla připojena i severovýchodní část bývalého Opavsko-krnovského knížectví. Pruští panovníci od počátku 19. století ratibořské panství opět propůjčovali, od roku 1821 s titulem „vévodství“. Centrem panství byl zrušený klášter v Rudách, který se proměnil v honosnou zámeckou rezidenci. Roku 1840 držitel panství vévoda Hohenlohe-Schillingsfürst získal titul Herzog von Ratibor und Fürst von Corvey, který rodina užívá dodnes. Členové tohoto rodu se angažovali v nejvyšších pruských službách, v roce 1945 však byli nuceni své majetky ve Slezsku opustit.
Valentin byl třetím synem knížete Jana V. Ratibořského a nejspíše se nikdy neměl stát knížetem. Jeho starší bratři Mikuláš VII. A Jan VI. však roku 1506 předčasně zemřeli, aniž by zanechali potomky (příčinou jejich smrti v tak mladém věku byla pravděpodobně blíže neurčená epidemie). Knížetem a jediným vládcem Ratibořska se proto stal Valentin, řečený Hrbatý. Přídomek vznikl nejspíše kvůli jeho tělesné vadě. Doboví kronikáři jej však označovali jako velmi moudrého a vznešeného vladaře. Těžko dnes říci, zda tyto lichotivé popisy měly pouze zakrýt jeho indispozici, anebo skutečně odrážely jeho mimořádné schopnosti. Valentin se nikdy neoženil a zůstal bezdětný. Zůstává proto záhadou, že po jeho smrti roku 1521 se s ním ve společném hrobě v ratibořském kostele ocitla také neznámá žena (kosterní pozůstatky nalezené na dně hrobky totiž byly identifikovány jako mužské i ženské). Nesporný zůstává pouze fakt, že smrtí Valentina Hrbatého se definitivně uzavřela existence Přemyslovců v českých dějinách.
TIpy: