Zakládání sídel

Síť sídel (měst a vesnic), jak ji na Hlučínsku v současnosti známe, se začala utvářet ve vrcholném středověku. Ani předtím nebyl kraj okolo řeky Opavy zcela liduprázdný. Řada drobných sídel zde existovala ještě před začátkem velké kolonizace, nemáme je však zachyceny v písemných pramenech, takže se musíme spokojit se skromnými poznatky archeologů.

Nejstarší písemná svědectví o konkrétních sídlech pocházejí z první poloviny 13. století. Vůbec nejstarší zmínky se vážou k Velkým Hošticím (1222), Kravařím (1224), Píšti (1228), Oldřišovu (1234) nebo Kobeřicím (1236). Několik obcí je zmíněno v listině z roku 1250, která obsahuje soupis majetku velehradského kláštera (Bolatice, Darkovice, Hať, Chlebičov). Právě kláštery stály u založení velké části obcí na Opavsku. Nejaktivněji si v tomto ohledu vedly řády cisterciáků z Velehradu a premonstrátů z Hradiska u Olomouce. Zbylé vesnice vznikaly z iniciativy šlechtických rodů (např. Benešoviců, jejichž rodovou větví byli páni z Kravař).

 Mapa sídel založených ve 12. a 13. století s datací prvních zmínek a použitým názvoslovím

Noví obyvatelé (kolonisté) přicházeli převážně z Moravy a částečně i z německých regionů tehdejší Svaté říše římské. Ke konci 14. století již existovala většina zdejších obcí a jejich rozmístění se od té doby příliš nezměnilo. Některé menší osady či dvory byly zakládány také v dalších staletích, jiná sídla naopak zanikla. Proč a jakým způsobem tato sídla zanikla, často nevíme. Někdy se tak stalo sloučením se sousedním větším sídlem, jindy v důsledku živelní pohromy nebo vypleněním nepřátelskými vojsky.

Současná sídla

 V uvedeném přehledu je ke každé obci připojena karta s informacemi o první zmínce, okolnostech vzniku, původu názvu, vývoji počtu obyvatel a obecním znaku.

Zaniklá sídla

Frajhuby

Osada doložená poprvé roku 1443 byla v 16. století již pustá. Od 17. století zde stál dvůr, který zanikl během válečných bojů v roce 1945, vzhledem k bezprostřední blízkosti českopolské hranice již nedošlo k jeho obnovení. Název znamená česky svobodné lány, tzn. pole, která byla osvobozena od plateb vrchnosti. Lidově se tomuto místu říká Frajhuzy.

Landek

Hrad u Petřkovic zmíněný poprvé v roce 1297, v srpnu 1474 byl dobyt vojskem uherského krále Matyáše Korvína a zbořen. Jméno německého původu Landeck znamená „výběžek země, skalní ostroh“, což vystihuje polohu hradu na vystupujícím skalisku nad soutokem Ostravice s Odrou. 

Lhota u Hati

Nacházela se „nad Hatí“ na blíže neznámém místě. Sídlo bylo poprvé zmíněno v roce 1425, ale již v roce 1517 byla ves pustá.

Malá Chuchelná

Vesnice se nacházela severně od Chuchelné na katastru Křenovic (Krzanowice, Polsko), první zmínka pochází z roku 1349. Roku 1473 je uváděna jako pustá ves.

Malá Třebom

Malé Kobeřice (Modlejovice)

Nacházely se v severní části obce Kobeřice. Ve falzu z roku 1183 se připomínají pusté Modlejovice, v roce 1349 jsou uváděny Malé Kobeřice. Po roce 1377 došlo ke splynutí obou sousedních obcí a od té doby se používá název Kobeřice. Od roku 1871 dodnes je tato část obce označována jako Osmilány.

Mlýnov

Původně malá nepravidelná lesní ves lánová s mlýnem u Dolního Benešova byla poprvé zmíněna roku 1337. V roce 1349 byla zaznamenána v podobě „Lyna“. Později splynula s Dolním Benešovem. Jméno je odvozeno od „patřící k mlýnu“.

Nikolsdorf

V listině z 28. ledna 1303, vydané na Landeku pro město Hlučín, je uvedena osoba „Henrico de Nicolsdorff“. Jiné prameny tuto lokalitu nedokládají.

Nová Ves

Poprvé zmíněna roku 1598. V historických pramenech je uváděna u Bohuslavic, jindy u Dolního Benešova. Patrně neměla dlouhého trvání.

Světlov

Tvrz západně od Rohova je poprvé zmíněna v roce 1502, zanikla v 17. století. Název odkazuje na potřebu mýcení lesa: „udělat světlinu“.

Závodí

V zápisu z roku 1498 se uvádí Závodí neboli Podhoří pod hlučínským mlýnem, patrně šlo o pozemky pod Vinnou horou za potokem.

Typy vesnic

Když lokátoři zakládali sídlo, museli vždy respektovat přirozené vlastnosti zvoleného místa, jako byl sklon terénu, průběh cesty, vzdálenost od potoka, tvar údolí apod. Od 13. století začaly být zakládány zejména tzv. ulicové nebo návesní typy vsí. Tento trend postupně zasáhl i starší osady, jejichž zástavba se novým požadavkům přizpůsobila. Důvodem této proměny byla snaha lokátorů o přehlednou a pravidelnou organizaci nových sídel a také nové způsoby zemědělského hospodaření. Společně s rozdělením parcel pro jednotlivá obydlí byla ke každé usedlosti vždy vyměřena také navazující plocha zemědělsky využitelné půdy polí, luk a pastvin (tzv. plužina).

Na Hlučínsku můžeme najít několik typů vesnic:

Návesní ves

U tohoto druhu vsí se usedlosti stavěly kolem pravidelného, zpravidla obdélného volného prostoru návsi, do něhož v rozích ústily cesty. Náves sloužila jako přirozené centrum života v obci, uprostřed bývala umístěna kaplička či kostel, někdy též rybník. Velikost návsi se odvíjela od počtu sedláků, pro které byla vesnice vyměřena. Tvar návsi a uspořádání domů kolem ní určoval přírodní terén, který měl rozhodující vliv také na uspořádání polností (plužiny) kolem vesnice. Jak během staletí narůstal počet obyvatel a s ním i rozloha vesnic, docházelo k postupnému zastavování volných prostor. V nejednom případě tak náves zcela zanikla, protože na ní vyrostly nové domy. Její přítomnost ovšem dodnes prozrazuje tvar a průběh ulic, které někdejší náves lemují.

Návesní vsi na Hlučínsku: Bohuslavice, Darkovice, Kozmice, Lhotka, Oldřišov, Rohov, Sudice, Třebom a Velké Hoštice.

 Tipy do výuky:

• Vyhledejte na webu mapire.eu vyjmenované návesní vsi a zkuste si na dobové mapě vyznačit, kde se u daných obcí náves nacházela. Porovnejte s vesnicemi s dochovanou návsí (Pilscz, ?)
• Jakou roli hrál při zakládání obcí potok? Co lze vyčíst z map?

•  

Silniční ves

Usedlosti silničních vsí lemovaly v pravidelných řadách hlavní komunikaci (původně často jen po jedné straně), případně potok. V některých případech (např. Kravaře) tvoří silniční ves dvě rovnoběžné ulice, takže její půdorys připomíná žebřík.  

Silniční vsi na Hlučínsku: Antošovice, Dolní Benešov, Darkovičky, Hněvošice, Chlebičov, Chuchelná, Kobeřice, Kouty, Kravaře, Malé Hoštice, Píšť, Pusté Jakartice, Služovice, Strahovice, Zábřeh a Závada. 

Návesní silnicovka

Jedná se o přechodný typ mezi vsí návesní a silniční. Kupříkladu ve Štěpánkovicích oválná náves přecházela na jihu v silniční zástavbu.

Návesní silnicovky na Hlučínsku: Bolatice, Hošťálkovice, Štěpánkovice.

Ulicovka

Usedlosti byly zakládány v pravidelném rozestupu šikmo či kolmo k silnici a vytvářely tak ulici. Zakládány byly jak jednostranné, tak oboustranné ulicovky. Oproti silničním vsím vznikaly ulicovky podél méně důležitých cest, které ve vsi často končily.

Ulicovky na Hlučínsku: Bělá, Borová a Vrbka.

Lesní ves lánová                  

Tento typ vesnic vznikal zejména v horských a podhorských údolích, kde vodní tok a sklon terénu neumožňovaly umisťovat zástavbu příliš blízko břehům. Jednotlivé domy byly proto stavěny v nepravidelných rozestupech na obou svazích nad potokem a hlavní cestou. Za každou usedlostí začínal pruh hospodářských pozemků (lán), který se zpravidla táhl až na hranice katastru obce a skládal se z několika částí v ustáleném pořadí: zahrada (přímo za domem), pole, louky a les.

Lesní vsi lánové na Hlučínsku: Hať, Koblov, Ludgeřovice, Markvartovice, Petřkovice a Šilheřovice.

Hromadná ves          

Hromadné vsi se vyznačují nepravidelným seskupením domů, které byly stavěny na křížení cest bez pevně daného plánu.

Hromadné vsi na Hlučínsku: Bobrovníky a Vřesina.

Vznik a uspořádání plužiny

Název plužina odkazuje ke slovu pluh a označuje veškeré hospodářsky využívané pozemky (zejména ornou půdu) náležející k určitému sídlu, které zajišťovaly jeho obyvatelům obživu. Od svého vyměření v období středověku až do kolektivizace v padesátých letech 20. století představovala plužina po několik staletí stabilní hospodářský základ venkovského osídlení.

Tvar těchto pozemků byl přirozeně ovlivněn nejen přírodními podmínkami konkrétního místa, ale také způsobem jejich obhospodařování: těžký pluh tažený koněm nebo volem se na kraji pole obtížně obracel a bylo proto výhodné, pokud měl obdělávaný pozemek podobu dlouhého a úzkého pásu. Každé pole bylo rozděleno na tři části podle tzv. trojpolního systému: jednu část sedlák osel na jaře (jař), druhou na podzim (ozim) a třetí ponechal ladem, zpravidla jako pastvinu pro dobytek (úhor). Každý následující rok pak toto uspořádání cyklicky posunul tak, aby se půda intenzivním obděláváním nevyčerpala a mohla znovu načerpat potřebné živiny (tj. dosavadní úhor byl oset na jaře, dosavadní jař na podzim atd.). Základní jednotku, s jejíž pomocí se pole měřila a dělila, představoval lán (toto tradiční slovo můžeme ve venkovském prostředí najít dodnes, např. v textech lidových písní).

Hlučín, Dlouhá Ves, Ludgeřovice a Markvartovice na leteckém snímku z roku 1946
Porovnání tří různých založení sídel a plužin na ortofotu z 50. let 20. století:
1) Hlučín - obdélníkové náměstí, traťová plužina
2) Nová Ves - silniční ves, záhumenicová plužina
3) Markvartovice a Ludgeřovice - lesní vsi lánové. záhumenicová plužina
Tato sídla se liší nejen tvarem svého původního založení, ale i uspořádáním plužiny - seskupení a směřování jednotlivých lánu polí s jejich celků.
(Český úřad zeměměřický a katastrální)

K vytyčení hranic jednotlivých zemědělských pozemků sloužily zejména meze. Tyto neobdělávané pásy mezi poli byly zpravidla porostlé travou, keři nebo stromy, v oblastech s kamenitou půdou je tvořily nízké hromady vykládané z vyoraných kamenů. Někdy sloužily také jako cesty, sekalo se na nich krmivo pro hospodářská zvířata, sušilo seno, pásl se dobytek nebo zde lidé během namáhavých polních prací odpočívali ve stínu stromů. Meze měly v krajině i důležité ekologické funkce. Ve svažitém terénu zabraňovaly erozi půdy stékající dešťovou vodou, kterou pomáhaly zadržovat v krajině. Kromě toho poskytovaly útočiště mnoha druhům rostlin, drobných živočichů a hmyzu.

Úkoly:

Najdi místa, na kterých je v současnosti patrné původní založení a rozčlenění plužiny. Použij letecké snímky Hlučínska.

Hledejte klady a zápory drobného hospodaření a velkokapacitního zemědělství. Jaké dopady na krajinu a přírodu s sebou oba způsoby přinášejí?

Pojmenování obcí

Přirozeným smyslem jmen je odlišovat jeden konkrétní objekt nebo místo od jiného. Jména obcí se předávala z generace na generaci a užívala se ve zdejším nářečí. Proto se také totéž místní jméno může vyskytovat ve více různých podobách (např. Buslavice/Bohuslavice, Nebožtice/Hněvošice, Hač/Hať).

Obecně lze říci, že místní jména na Hlučínsku jsou slovanského původu a patří k nejstarší vrstvě toponym. Například Kravaře a Bobrovníky odkazují svým jménem na specifická povolání prvních obyvatel těchto vsí. Protože názvy vycházející z činností se utvářely v době knížecího státu raného středověku, můžeme usuzovat, že obě vesnice existovaly ještě před velkou kolonizací. Naproti tomu rozšířené pojmenovávání obcí podle osoby zakladatele je typické teprve pro období vrcholného středověku.

Místní jména vzniklá z osobních jmen

Některá cizí osobní jména zdomácněla už ve staré češtině a přestala se pociťovat jako cizí.

Místní jména vzniklá ze slov obecných

Motivem pro pojmenování se mohla stávat i slova označující vlastnost nebo okolnost, která byla pro založené sídlo typická: např. poloha (Zábřeh, Hůrky, Rovniny), velikost (Velké Hoštice, Darkovičky), ptáci (Vrablovec).