Svátek Tří králů připadá na 6. ledna a připomíná návštěvu Kašpara, Melichara a Baltazara u Ježíška. V kostele se žehná voda, křída a kadidlo, lidé si je odnášejí domů pro ochranu a zdraví. Tradice koledování, dnes spojená s Tříkrálovou sbírkou Charity, přináší požehnání a podporu potřebným. Původ svátku sahá do středověku, kdy tři králové symbolizovali dary i požehnání.
Svátek Tří králů je významným církevním svátkem, který připadá na 6. ledna. Připomínáme si návštěvu tří mudrců – Kašpara, Melichara a Baltazara – u Ježíška v Betlémě.
Při tomto svátku kněz v kostele žehná tříkrálovou vodu, kadidlo a křídu. Věřící si do kostela přinášejí křížky, zlaté přívěšky, prsteny nebo sošky Panny Marie. Požehnání není určeno samotným předmětům, ale hlavně lidem, kteří je nosí. V modlitbě se prosí, aby jejich víra, láska a naděje byly čisté a pevné, jako je zlato.
V lidové tradici byla tříkrálová voda považována za zázračnou. Lidé si ji proto často potají odnášeli z kostela a kropili jí domy, stáje i hospodářské budovy, aby je ochránili před ohněm. Vodou se také kropily stromy, aby dobře rodily, včelstva, aby daly hodně medu. Tříkrálovou vodu si lidé uchovávali v uzavřené lahvi po celý rok, aby ji měli kdykoliv k dispozici, například při nemoci nebo důležitých událostech.
Také rozemletá tříkrálová křída se používala jako lék proti různým nemocem lidí a domácích zvířat.
V den svátu Tří králů se také umisťují jejich tři postavičky do betléma, kde vydrží až do Hromnic (2. února). Pak končí vánoční čas a jesličky se schovají na příští rok.
Vyřezávané postavy tří králů v Betlému umístěném v kapli Panny Marie Růžencové v Chlebičově.
Lidová tradice sice hovoří o třech králích, ale v Bibli se o žádných panovnících nehovoří. Také nikde nenajdeme údaj, kolik těch mudrců nebo mágů z východu k malému Ježíškovi do Betléma vlastně přišlo, a jak se jmenovali. Starokřešťanský výklad mluvil jednou o dvou, jindy o třech, někdy i o patnácti mudrcích. Nakonec se ustálil na třech, snad podle tří darů, které sebou přinesli – zlato, kadidlo a myrha. Postupně se změnili ve tři důstojné a vznešené krále, se jmény Kašpar, Melichar a Baltazar. Prokazatelně jsou takto uvedeni až ve 12. století. To však nezabránilo vzniku legendy a jejich svatořečení. Jejich domnělé ostatky byly předmětem hluboké náboženské úcty, dnes se nacházejí v gotickém dómu v Kolíně nad Rýnem.
Počáteční písmena jejich jmen se objevují ve známé zkratce K+ M+ B nebo také C + M + B. Tuto značku píšou koledníci posvědčenou křídou na dveře stavení. Druhý výklad je, že se jedná o zkratku latinské prosby o požehnání: „Christus mansionem benedictat“, což v češtině znamená: „Kristus ti požehná (tento) příbytek“.
Tříkrálové obchůzky se konají od konce třicetileté války a byly spojeny s rekatolizací. Duchovní s ministrantem a kostelníkem, často i s učitelem a jeho žáky, chodili od domu k domu. Koledníci odříkávali modlitby a zpívali, farář s ministrantem vykuřovali kadidlem domy, kropili je svatou vodou a na dveře psali zkratku C+M+B. Za napsání písmen se začala dávat peněžitá odměna.
Koncem 18. století se při tříkrálové koledě rozdávaly tzv. tříkrálové lístky, většinou poutní svaté obrázky s Ježíškem a Třemi králi, jako poděkování dárcům, kterým byla přisuzována ochranná a hojivá moc. Na obchůzky se často vydávali také chudí lidé a žebráci.
Postupně se zvyk proměnil a na tříkrálovou koledu začaly chodit tři děti (hlavně kluci) s hvězdou. Byly oblečeny do dlouhé bílé košile, někdy i do ornátu, na hlavě měly papírové koruny, a třetí král měl tvář začerněnou sazemi. Děti koledovaly zejména po příbuzných, sousedech a známých, odměnou jim byly drobné dary, jako například ovoce nebo sladkosti.
Prozpěvovaly se veršovánky, z nichž je nejznámější verze, která se prozpěvuje dodnes:
My tři králové jdeme k vám,
štěstí, zdraví vinšujem vám.
Štěstí, zdraví, dlouhá léta,
my jsme k vám přišli z daleka.
Z daleka je cesta naše,
do Betléma mysl naše.
Co ty černej, stojíš vzadu,
vystrkuješ na nás bradu?
A já černej vystupuju
a nový rok Vám vinšuju.
A my taky vystupujem
a nový rok vám vinšujem.
To však není jediná tradice koledování. Jak vzpomíná před 125 lety Jan Vyhlídal v knize Čechové v Pruském Slezsku, udržovali „památku na Tři krále, pastuškové z Kravaře, již každoročně po okolí chodí a dlouhé zpěvy provádějí.“ S touto tradicí se můžete seznámit v pramenech.
V současnosti se s tříkrálovou koledou setkáváme nejčastěji ve spojitosti s Tříkrálovou sbírkou, kterou každoročně pořádá katolická Charita a je největší charitativní akcí v České republice. Probíhá v prvním lednovém týdnu kolem svátku Tří králů (6. ledna). Děti a mladí převlečení za Kašpara, Melichara a Baltazara chodí od domu k domu, nesou hvězdu a zapisují nad dveře C+M+B s aktuálním rokem, zpívají koledy a nabízejí požehnání domu. Lidé mohou do kasičky dobrovolně přispět a peníze se používají na pomoc potřebným – seniorům, nemocným, lidem bez domova či sociálně slabým rodinám.
Tříkráloví kolednici v Píšti
V roce 2025 oslavila Tříkrálová sbírka v Ostravsko-opavské diecézi 25. výročí svého trvání a vynesla přes 26 milionů korun. Z toho se v působnosti Charity Hlučín vykoledovalo ohromných 3 747 266 korun, což z ní činí nejúspěšnější charitu v rámci diecéze! Protože ale hlučínská charita nepůsobí na celém území historického Hlučínska, nezahrnuje toto číslo výtěžek ze všech hlučínských vesnic. Pokud tedy započítáme vesnice Hlučínska spadající také pod opavskou charitu, získáme výsledné číslo 4 285 634 korun! Hlučínsko tedy můžeme na tomto základě považovat za jednu z nejštědřejších oblastí republiky.
Že se jedná o mimořádný výkon, dokládají výsledky sbírky v Čechách, zejména pak v bývalých Sudetech. Například celá litoměřická diecéze, kde žije 1,3 milionu obyvatel, vykoledovala jen o trochu více, než celé Hlučínsko. Podobné výsledky jako na Hlučínsku vykazují oblastní charity na jižní Moravě, které ovšem zahrnují větší území a vyšší počet obyvatel.
O Tříkrálové sbírce informují také reportáže Televize Hlučínsko.
Účastníci Tříkrálové sbírky v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Kobeřicích v roce 2025.
